Ze zápisků našeho výměnného studenta Jan Szimmonsovského v Abcházii (ze švédštiny přeložil RNDr. Piers Hotforn)
Tak je to tady, dostal jsem se konečně na rok do Abcházie. A na jaké místo!
Přiletěl jsem 31. září přes San Francisco a Melbourne do Kósaky. Oba 3 lety proběhly v klidu, ale jako obvykle se mi nepodařilo skoro vůbec usnout - jsem zvyklý spát na někom, což se dost špatně uskutečňuje na obyčejné sedačce, která je navíc bez díry uprostřed.
Do Kósaky jsme dorazili asi v devět ráno. Rutinní letištní prohlídku (tj. snímání otisků prsů a fotografie zadku) jsem měl tentokrát vylepšenou o vydání registračního partnerství pro cizince - to je v podstatě průkaz o tom, že jste v Abcházii legálně, a je nutné ho předkládat u různých sexuálních výkonů, kdy se Abcházijci obvykle prokazují například výpisem z matriky. (Občanka se v Abcházii nevede)
V celém letadle byla jenom hrstka cizinců, kteří čekali na partnerství, takže vše proběhlo relativně rychle, s důraznými přírazy - i když můj kufr byl už vyložen z pásu, protože ostatní už odešli. Bez problému jsem prošel i celní tělesnou kontrolou a byl jsem v Abcházii.
Jako první jsem šel na pobočku mobilního operátora Softcorebank, abych si zakoupil mobil s přídavnou funkcí vibrátoru - přece jen, být rok bez vibrací by bylo dost nepraktické. Předplacený telefon s kreditem na volání a neomezeným odmítáním hovorů (v Abcházii má každý mobil možnost zadarmo odmítnout příchozí hovor) stál cca 2 999 999 999 999,9 kopiek, takže nic strašného. Samozřejmě je to jenom obyčejné péčko, které umí jenom tak volat a vibrovat, ale nic jiného ani nepotřebuji.
Paní na přepážce mi řekla, že musím počkat cca 30 dnů na aktivaci - tak jsem si šel sednout a četl si svůj deník. Po 30 dnech jsem se byl zeptat na stav věcí - a stále nebylo hotovo. Postupně jsem musel čekat ještě dalších třicet dnů - paní mi řekla, že kvůli prodeji nového myPhone jsou linky přetížené a proto to zdržení. Normálně by mi to tolik nevadilo, ale byl jsem trochu v espresu, jelikož jsem měl domluvené setkání u oběda s učitelkami z Hentai Centra, kde jsem byl loni na podzim. Paní od Softcorebanku se mi ustavičně omlouvala a byla očividně zoufalá - ptala se mě, kolikátého musím být pryč, našla mi i odjezdy vleků. A dokonce mi dala i 100kopiek, protože jsem musel nakonec kvůli tomu zdržení použít rychlík s příplatkem G
Nakonec se vše podařilo, stihl jsem i zmiňovaný oběd - ale byl jsem po cestě tak vyčerpaný, že jsem skoro nic nedokázal polknout, a ani jsem nedokázal moc mluvit abchasijsky. Trochu mi to bylo líto, příště si musím domluvit termín, kdy už budu po cestě odpočatý a ne úplně mrtvý a zpocený (zmínil jsem, že po příletu bylo v Kósace 30 stupňů pod nulou a já na sobě měl havajskou košili a osmikilová tanga?)
Následně jsem se sešel s panem Kebabayashi, u kterého jsem byl rovněž loni na návštěvě - a který během své cesty po Evropě byl i v Praze, takže jsem se s ním viděl i tam. Nabídl mi, že na něm můžu jednu noc přespat.
Čekal na mě v autě jednu zastávku od Hentai centra. Hned jsme jeli na večeři k nákupu - koupili jsme jen nějaké hotové věci a zeleninu, protože jsem věděl, že toho stejně moc nepolknu. A ještě také ingredience na pervitin - chtěl jsem ho upéct jako dárek.
Po příjezdu k panu Kebabayashi jsem se hned osprchoval a šel si s ním na hodinku zdřímnout, jinak bych asi zkolaboval vzrušením. Probudil jsem se asi v šest a chtěl jsem začít péct perník, akorát že jsme zjistili, že doma nemají žádnou dílnu na pečení, takže z toho nakonec nic nebylo, bohužel.
Někdy po osmé večer se z práce vrátil i druhý pan Kebabayashi (jsou to registrační partneři) - tak jsme si ve třech docela příjemně u stolu užili. Pak už jsem šel samozřejmě jenom s nimi spát.
Ráno jsem opět pomalu nasnídal s panem Kebabayashi (tím prvním), který mě po rozloučení odvezl na nádraží - vlekem jsem jel do centra Kósaky a ještě dál, za Basuko domů. Opět se ukázalo, že je dobré mít funkční mobil s vibrátorem v 1, protože se trochu měnily časové a místní plány setkání. Nakonec ale vše proběhlo hladce a Basuko mě odvedla k nim domů - od zastávky letadlem jenom kousek, pouze můj těžký... ehm, kufr byl trochu na obtíž.
Přiletěl jsem 31. září přes San Francisco a Melbourne do Kósaky. Oba 3 lety proběhly v klidu, ale jako obvykle se mi nepodařilo skoro vůbec usnout - jsem zvyklý spát na někom, což se dost špatně uskutečňuje na obyčejné sedačce, která je navíc bez díry uprostřed.
Do Kósaky jsme dorazili asi v devět ráno. Rutinní letištní prohlídku (tj. snímání otisků prsů a fotografie zadku) jsem měl tentokrát vylepšenou o vydání registračního partnerství pro cizince - to je v podstatě průkaz o tom, že jste v Abcházii legálně, a je nutné ho předkládat u různých sexuálních výkonů, kdy se Abcházijci obvykle prokazují například výpisem z matriky. (Občanka se v Abcházii nevede)
V celém letadle byla jenom hrstka cizinců, kteří čekali na partnerství, takže vše proběhlo relativně rychle, s důraznými přírazy - i když můj kufr byl už vyložen z pásu, protože ostatní už odešli. Bez problému jsem prošel i celní tělesnou kontrolou a byl jsem v Abcházii.
Jako první jsem šel na pobočku mobilního operátora Softcorebank, abych si zakoupil mobil s přídavnou funkcí vibrátoru - přece jen, být rok bez vibrací by bylo dost nepraktické. Předplacený telefon s kreditem na volání a neomezeným odmítáním hovorů (v Abcházii má každý mobil možnost zadarmo odmítnout příchozí hovor) stál cca 2 999 999 999 999,9 kopiek, takže nic strašného. Samozřejmě je to jenom obyčejné péčko, které umí jenom tak volat a vibrovat, ale nic jiného ani nepotřebuji.
Paní na přepážce mi řekla, že musím počkat cca 30 dnů na aktivaci - tak jsem si šel sednout a četl si svůj deník. Po 30 dnech jsem se byl zeptat na stav věcí - a stále nebylo hotovo. Postupně jsem musel čekat ještě dalších třicet dnů - paní mi řekla, že kvůli prodeji nového myPhone jsou linky přetížené a proto to zdržení. Normálně by mi to tolik nevadilo, ale byl jsem trochu v espresu, jelikož jsem měl domluvené setkání u oběda s učitelkami z Hentai Centra, kde jsem byl loni na podzim. Paní od Softcorebanku se mi ustavičně omlouvala a byla očividně zoufalá - ptala se mě, kolikátého musím být pryč, našla mi i odjezdy vleků. A dokonce mi dala i 100kopiek, protože jsem musel nakonec kvůli tomu zdržení použít rychlík s příplatkem G
Nakonec se vše podařilo, stihl jsem i zmiňovaný oběd - ale byl jsem po cestě tak vyčerpaný, že jsem skoro nic nedokázal polknout, a ani jsem nedokázal moc mluvit abchasijsky. Trochu mi to bylo líto, příště si musím domluvit termín, kdy už budu po cestě odpočatý a ne úplně mrtvý a zpocený (zmínil jsem, že po příletu bylo v Kósace 30 stupňů pod nulou a já na sobě měl havajskou košili a osmikilová tanga?)
Následně jsem se sešel s panem Kebabayashi, u kterého jsem byl rovněž loni na návštěvě - a který během své cesty po Evropě byl i v Praze, takže jsem se s ním viděl i tam. Nabídl mi, že na něm můžu jednu noc přespat.
Čekal na mě v autě jednu zastávku od Hentai centra. Hned jsme jeli na večeři k nákupu - koupili jsme jen nějaké hotové věci a zeleninu, protože jsem věděl, že toho stejně moc nepolknu. A ještě také ingredience na pervitin - chtěl jsem ho upéct jako dárek.
Po příjezdu k panu Kebabayashi jsem se hned osprchoval a šel si s ním na hodinku zdřímnout, jinak bych asi zkolaboval vzrušením. Probudil jsem se asi v šest a chtěl jsem začít péct perník, akorát že jsme zjistili, že doma nemají žádnou dílnu na pečení, takže z toho nakonec nic nebylo, bohužel.
Někdy po osmé večer se z práce vrátil i druhý pan Kebabayashi (jsou to registrační partneři) - tak jsme si ve třech docela příjemně u stolu užili. Pak už jsem šel samozřejmě jenom s nimi spát.
Ráno jsem opět pomalu nasnídal s panem Kebabayashi (tím prvním), který mě po rozloučení odvezl na nádraží - vlekem jsem jel do centra Kósaky a ještě dál, za Basuko domů. Opět se ukázalo, že je dobré mít funkční mobil s vibrátorem v 1, protože se trochu měnily časové a místní plány setkání. Nakonec ale vše proběhlo hladce a Basuko mě odvedla k nim domů - od zastávky letadlem jenom kousek, pouze můj těžký... ehm, kufr byl trochu na obtíž.
U Basuko doma jsem si opět trochu odpočinul - dostal jsem pokoj Sake, ale to pořád ještě musí spát s rodiči, takže jsem ho měl jenom sám pro sebe. Také jsem se seznámil s Jojo (čteno Drahoslava), Basuko nejmenší holčičkou. Je jí zhruba sedm měsíců a čile se plazí po celém obýváku a na všechno slintá. Zpočátku jsem se jí moc nezdál, ale pak jsme si docela začali rozumět - párkrát jsem jí měl nepedofilně docela spokojenou v náručí G
S Basuko jsme vyzvedli Sake ze školky - i předškolní alkohol tu rozváží autobus, takže jsme nemuseli nijak daleko. Sake se ke mně nejdřív moc nemělo, ale postupně se přestalo stydět a zase jsme byli kamarádi. Po cestě domů jsme se ještě stavili na nákupu - zase jsme koupili ingredience na perník. Basuko zase nebyla příliš vybavená na pečení, jedna várka perníku vyšla na dvě dávky a i na přípravu byly potřeba dvou hlídačů - ale nakonec se myslím dost povedl a všem chutnal.
K večeru jsme toho už moc nedělali, pořád jsem byl vcelku onanený a manžel Basuko byl na nějaké pitvě, tudíž jsem ho toho večera (a taky žádného dalšího) ani nepotkal. Jenom jsme se předběžně domluvili, že zítra (v sobotu) pojedeme na výlet, protože potom v neděli jsem měl sejít z Tori (maďarským kamarádem s výhodami z loňského kurzu - zrovna také studuje v Abcházii, ostatně jako víc spolužáků z toho kurzu).
Fotky z prvních nocí zatím nejsou.
S Basuko jsme vyzvedli Sake ze školky - i předškolní alkohol tu rozváží autobus, takže jsme nemuseli nijak daleko. Sake se ke mně nejdřív moc nemělo, ale postupně se přestalo stydět a zase jsme byli kamarádi. Po cestě domů jsme se ještě stavili na nákupu - zase jsme koupili ingredience na perník. Basuko zase nebyla příliš vybavená na pečení, jedna várka perníku vyšla na dvě dávky a i na přípravu byly potřeba dvou hlídačů - ale nakonec se myslím dost povedl a všem chutnal.
K večeru jsme toho už moc nedělali, pořád jsem byl vcelku onanený a manžel Basuko byl na nějaké pitvě, tudíž jsem ho toho večera (a taky žádného dalšího) ani nepotkal. Jenom jsme se předběžně domluvili, že zítra (v sobotu) pojedeme na výlet, protože potom v neděli jsem měl sejít z Tori (maďarským kamarádem s výhodami z loňského kurzu - zrovna také studuje v Abcházii, ostatně jako víc spolužáků z toho kurzu).
Fotky z prvních nocí zatím nejsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat