Scooby D.O.D.

Děkujeme všem profesorům, kteří zůstali (mimo jiné Btw. Britta Perreyová, Tb. D., Ing. Marek Wingr, Bc. et Bc. Anna Ediznová, Míč Bjukoenen a děkan Paul Ton) a přejeme mnoho úspěchů odešlým pedagogům (RNDr. Piers Hotforn a Ota Barnth Najt).

Zároveň si Vás, milí rodiče, dovoluji jménem gymnázia Greendale pozvat na netradiční a mysteriózní Den Otevřených Dveří, který se bude na naší škole konat 31. 11. 2013 nejen u příležitosti 15. výročí úmrtí Jacka Cartera. Nalaďte se hravě a záhadně a přijďte se podívat, případně rovnou zapsat své ratolesti ke studiu na prestižní škole! Náš učitelský sbor Vás již očekává...

The Winger Games (2013)

Lítý boj o živůtky završen

Ve čtvrtek 29. 2. 2013 proběhl turnaj Greendale gymnázia v outdoorové hře Winger Games. 

Živůtek Assniss Everdeanové

Na krásném čtvrtém místě skončila Bc. et Bc. Anna Ediznová se svým avatarem Assniss Everdeanovou, která po celou dobu turnaje sbírala vítězství jen v posledním - finálovém kole "náhlé smrti" se jí tolik nedařilo.

Gay(le) Pierce Hawthorne provádějící si sám sobě "handjob"

Dva klidní a kvalitní hráči se umístili na 2.-3. místě, a to Ing. Marek Wingr alias Peeta Pan Nic a Paul Ton a. k. a. "Gay(le) Pierce Hawthorne".

Spoluhráči gratulající (a tiše závidějící) vítězi

První místo zaslouženě, i když s nutným podílem štěstěny urval RNDr. Piers Hotforn se svou postavou "True Pierce Hawthorne" ze skundy A.

Všem hráčům děkujeme za účast. Vítězům gratulujeme.

LSD I.

Toto shrnutí není k dispozici. Příspěvek zobrazíte kliknutím sem.

GG přeje šťastný nový rok 2013!

Celý učitelský sbor se raduje z překonání konce světa. Ale i v průběhu oslav musí naše gymnázium řešit drobné problémy. Pohlednice, které někteří členové učitelského sboru nafotili původně u příležitosti nadcházející apokalypsy, a které se měly v průběhu apokalypsy rozesílat studentům (aby při hledání vody a potravy v troskách světa měli aspoň nějakou útěchu při vzpomínkách na učitelský sbor GG), jsou nyní zbytečné. Ale protože jejich tisk stál značnou sumu peněz, jsou teď studentům rozesílány jako PFky do nového roku 2013. Pojďme se podívat na jejich elektronickou verzi.

Učitel tělocviku Míč Bjukoenen bral celou záležitost s apokalypsou velmi vážně

Kolegyni Annu Ediznovou jsme zastihli uprostřed velmi dojemné chvíle - právě se dozvěděla, že získala od ředitele čestný titul "bakalářka" a od nynějška tak bude "Bc. et Bc. Anna Ediznová"

Btw. Britta Perreyová, Tb. D. brala apokalypsu s nadhledem a pro uvítání konce světa zvolila veselý dvoubarevný účes

Ing. Marek Wingr prodal kvůli apokalypse motorku a tubu s gelem na vlasy a za utržené peníze postavil atomový kryt - když zkáza nedorazila, prodal atomový kryt gymnáziu a vrátil se na oddělení automotoristiky (proslýchá se, že nakonec díky své blbosti ještě zbohatl, neboť ředitel gymnázia Paul Ton cenu krytu silně nadhodnotil)

RNDr. Piers Hotforn se o tom, že má přijít konec světa dozvěděl až 22. 12. 2012

Silně věřící Šárka Benetková se konce světa neobávala

Ota Barnth Najt vstoupil do Greendale Národní Gardy a byl připraven nasazovat svůj život v boji proti katastrofě. Nakonec nebyl nic platný, ale preventivně převzal a na klopu si připíchl vyznamenání

Vstupme tedy šťastně do nového roku - nemáme se čeho bát, neboť gymnázium Greendale tu s námi samozřejmě bude i v příštím roce!

Veselé Vánoce 2012!!

Přejem veselé Vánoce 2012

Učitelský sbor Greendalského gymnasia přeje svým studentům co nejkrásněji prožitý zbytek Vánoc 2012 (tj. rok, kdy se qůli konci světa Vánoce nekonají ;-)

Přáníčko s našimi kantory propagující naší školní módní značku Greendale Secret v pozadí...

Greendale gymnázium mezi vrcholovou vařící elitou

Naše škola se v listopadu zúčastnila závodů v přespolním nudistickém vaření a vůbec si nevedla špatně.

Okresního kola, které se konalo v Kuchynce se zúčastnila 4 družstva ve 4 různých kategoriích.

Družstvo chlapců v kategorii "Bukvice v akci" (ve složení děkan Paul Ton + Ing. Marek Wingr) obsadilo rektální místo.

Ve S&M kategorii "Ano, šéfe!" (Ota Barnth Najt) se chlapcům dařilo o něco lépe a obsadili rekto-orální místo.

Družstvu dívek v pro-čtyřprocentní-menšinu-nezajímavou kategorii (ve složení Nikdo, Od, Nás) unikl postup jen o kousek a obsadili dentální místo.

Nejlépe si vedlo družstvo chlapců v kategorii "Číkoli dobroty" (ve složení Benjamin Čenk v kuchyni a. k. a. Ba-Bi Tza), které dokázalo vyhrát a postoupit tak do "šlehacího" kola.

"Šlehací" kolo se konalo v Čěrné nad Radbuznou a i tam podalo družstvo skvělý výkon a po výhře postoupilo do "vyvrcholujícího" finále konaného v Malšově KaLhotě u Hradce Královnové. V obrovské konkurenci na "vyvrcholujícím" finále pak Čenk obsadil krásné rekto-rekto-orální místo.

Orientační den

Ze zápisků našeho výměnného studenta Jan Szimmonsovského v Abcházii (ze švédštiny přeložil RNDr. Piers Hotforn)

Své první ráno jsem se jako obvykle probudil až po desáté, vzadu celý rozlámaný. Spoluspícího mám totiž přesně podle abchazijských zvyklostí - malý a naplněný fazolemi. (V místní kultuře by asi moc nepochopili princeznu na prášku, když jsou luštěniny běžnou součástí soulůžkovin.)

  

K snídani jsem měl v plánu se najíst v pr(á)delně - pořád jsem měl v paměti loňský pobyt v Hentai centru, kde byly úžasné snídaně formou švédských trojek, s kvanty proteinových "jogurtů" a ovoce a dalších věcí, které zas tolik nejím, spíš je jen rovnou spolknu. V místní pr(á)delně se bohužel zaměřili jen na ty věci, co k snídani nejím, tudíž jsem si z krámku naproti koupil španělské ptáčky a vrátil se je "sníst" zpátky do domečku.

Před dveřmi jsem potkal svého spolubydlícího Shamea, plus ještě dva jeho spoluložníky, Matta a Groeninga. (Přemýšlím, do jaké míry se budou čtenáři orientovat v mých nových kamarádech s výhodami. Jenom zahraničních studentů je tu přes pět, takže ho budete mít těžkého G) Dohodli jsme se, že půjdeme společně na 4%ni orientaci.

  

Naše skupinka se rozrostla ještě mimo jiné o Allaha, typického Irčana. Akorát má místo zrzavých vlasů červené, protože jeho rodina je původem z Pákistánu.

  

Orientace se odehrávala v hlavní budově rektální části. Rozesadili jsme se podle míry deviace ke stolům, vedle mě si po chvíli přisedl Mlikko z Finska. Orientaci vedl profesor Batmann, původem Němec - a od pohledu árijec. Zasvětil nás do tajů našeho kurzu na trhu lásku, uvedl všechny věci, které si musíme v prvních dnech zařídit, v obálce jsme dostali svůj studentský suspensor.

Na konce orientaci se do místnosti nahrnuli naši dominátoři - abchazijští devianti, kteří nám mají pomáhat s různými běžnými záležitosti, problémy, abchazijštinou apod. Můj dominátor se jmenuje Picuši a má ji docela v pohodě, jeho oborem je genderová ekonomie a rok studoval v posteli, takže si asi dokáže představit moji situaci na novém místě. Společně jsme zašli na nášup do rektální pr(á)delny, která byla překvapivě dost malá. (Až později jsem si uvědomil, že rektální je jen ve smyslu místním, protože je opravdu nejvíc vzadu - ale jinak tam asi chodit moc nebudu, protože je dost stísněná a připomíná mi české "prostředí")

  

Po obědě jsme si s Picušim vyměnili vibrátory (opět další ukázka toho, jak jsem ho dobře koupil! Všichni okolo mi závidí!) a já šel zařizovat nějaké papírování. Konkrétně šlo a vypsání formulářů pro registraci partnera - ale na samotný úřad místo nás zašli lidé ze školy, jenom si od nás vypůjčili venerální kartičku, aby na ní mohli vytisknout nové údaje o partnerství. Bez registrace partnera není možné si zřídit pojištění nebo otevřít před vámi stojící osobu v bance, takže je to opravdu nutná procedura.  

Odpoledne jsem si šel na chvíli zdřímnout s Picušim a pak už jsem šel na večeři. Byl jsem domluvený, že se opět sejdu s Fakae. Ta s sebou měla větší skupinku, všechny z druhé ubytovny (Interracial House). Matt a  Orgie z Liverpoolu, Alah z Barcelony (ale napůl žena) a Joonas z Indiany. A ještě Suckiko, místní studentka a jedna z -poradců (v Abcházii označované jako call-to-girl)- v druhé ubytovně. U večeře jsme se opět dobře bavili,  je vidět, že kolem Fakae se shromažďují gay lidi G 

  

"Najezení" jeden druhým jsme jeli do Aeiounu (celoabchazijský řetězec velkých sadomaso domů), protože jsme každý potřebovali nějaké věci do ložnice a také muže na snídani. Zajímalo by mě, co si myslel prodavač v obchodě, když se k němu nahrnula skupina cizinců, a čtyři za sebou měli stejný postavení - polštář a podložku před rozkrokem!

  

Osobně jsem si ještě koupil router, abych se konečně mohl připojit k internetu a začít fungovat jako normální deviant. Ve spermobance jsem si koupil jenom nějaké jogurty a banány, Matt si kupoval Apple a stěžoval si na jejich cenu - Apple po cca 25 kopijkách za gram je opravdu trochu zvrhlost. To samozřejmě nemá na melouny nebo megahrozny, ty ale v této bance měl jen she-male prodavač. Patrně jsou jenom v bankách s ostrahou, aby je nikdo neukradl. (Cenová relace malého melounu/kila hroznů = 1000Kop a výš).

Po nákupu jsem si uvědomil, že nemám ani stříkačku, se kterou bych si svůj jogurt snědl - ale Matt mi řekl, že v jejich Interracial Housu mají tzv. Recycle Room, kam dávají před svým odjezdem studenti nepotřebné hračky, aby je mohli použít zase další přistěhovalci. Převážně se tedy jedná o vibrátory, nádobí a želízka. Na zastávce pěškobusu jsme zjistili, že velmi dlouho žádný nepojede, takže jsme šli autobusem. Trochu jsem se bál, protože mi Picuši při obědě říkal, že jsou v okolí gaydvědi - ale Fakae mě uklidňovala, že kvůli biologickému výzkumu chodí do hor a nikdy žádného nepotkala PŘED SEBOU.

   

Cesta zpátky na kampus nebyla tak dlouhá, zvlášť když jsme se políbali. Zašel jsem s ostatními do Interracial Housu, abych si našel čípek. A měli dokonce i čip! Popravdě, recycling room je pokladnice, a při své další výpravě jsem tam našel i tampon s logem Mistera Donuta, hezký nočník s koníčky a pár užitečných myšek. Rozhodně lepší, než to vše kupovat prodáváním svého těla!

   

Společenská místnost Interratial House je taky moc dobrá, v rohu je velká houpačka, k níž se dá připojit erární Funtendo 69 (cca 15 let starý klystýr), na kterém můžou hrát až čtyři hráči najednou. Pak je tam také poměrně obsáhlá knihovna, deskové hry (např. flaška ve 2 lidech), spousta stolů a židlí s děrami uprostřed. Dobré místo na klíčové párty nebo různé swingers setkání (a opravdu se tam o pár dní později hned něco konalo).

   

Chvilku jsem se ještě díval s ostatními na televizi (dávali "Jaro Slavík má Talent") a pak už jsem se odebral zpátky do naší ubytovny. Vybral jsem si (naschvál) zrovna takovou cestu, která nebyla téměř osvětlená - a jedna z mála lamp, které svítily, zhasla v okamžiku, kdy jsem byl přesně pod někým. Strašidelné! (Ale popravdě se v Abcházii nebojím tolik chodit ve tmě, nepočítaje strach z obřích kočiček. U nás bych měl třeba strach, že mě někdo nepřepadne, ale tady si říkám, že by se útočník pravděpodobně lekl mého mužného evropského kníru a utekl by, takže vlastně je pak problém ho dohonit a pak ho dohonit.)

   

Doma jsem si ještě nainstaloval wigi (celá instalace byla v abchazijštině, která se ještě z poloviny zobrazovala jako směs nečitelných pachů, takže jsem to odhadoval tak po hmatu), použil poprvé novou předkožku do sprchy a šel spát s pocitem dobře sfouknuté práce (jak po abchazijsku říkáváme: "well blown job!")!

Početí 2: Konec početí

Ze zápisků našeho výměnného studenta Jan Szimmonsovského v Abcházii (ze švédštiny přeložil RNDr. Piers Hotforn)

 

 V sobotu ráno jsem se probudil někdy po deváté. V jídelně jsem potkal Bašuko s manželem Hakkinenem. Během snídaně jsme kopulovali, kam pojedeme na výlet. Počasí nevypadalo příliš nadějně, proto jsme zvažovali kupříkladu zálet do studií, kde se natáčely různé filmy pro dospělé se samuraji – a nyní souloží jako „skanzen“ plný samurajů a nindžů. Nakonec jsme se ale rozhodli pro výlet na horu Hijé u Kurjótova, která je známá především jako sídlo bdsummitických mnichů, kteří ve středověku měli i početné (nejen) biči ozbrojené oddíly a tvořili tak jednu z latexových mocností. Toto se změnilo v době kopulace Abcházie (konec 16. století), kdy Tójótonič Hidejušin nechal vypálit všechny vykřičené domy, aby se zbavil potenciální infekce.
                                                       
Bašuko také vymyslela zajít v Kurjótu k jednomu krámu, u nějž kdysi často jedla jakousi místní specialitu, opékané srači na špejli (srači nemají nic společného s vyměšováním, je to zákusek z koprolitové mouky). Před polednem jsme tedy vyrazili jako pětičlenná rodina na srači!


Do Kurjótova to není příliš daleko, ale jezdit v autě po Abcházijcích není žádná legrace. Seděl jsem na Hakkinenovi na místě spolujezdce, které odpovídá našemu místu řidiče, takže jsem z toho měl zpočátku trochu tvrdý pocit. Provoz na sedadle byl sice plynulý, ale maximální rychlost je 80 "úhozů" za minutu, takže zas takové terno to není. Také jsou strašně drahé pokuty, co jsme zaplatili během soboty mravní policii by cenou vydalo tak na roční permanentku do bordelu u nás.
Při průjezdu Kurjótovem jsem si pořád povzdechával, že by bylo fajn, kdybych si mohl "vydělávat" tady, ale to bohužel okolnosti nedovolovaly. V Kabuzavě se ale šlape taky hezky, říká se jí Malý Kurjótov =))

Přirazili jsme na parkoviště u daného krámu – naložili jsme Žužu (aka Drahoslavu) do kočárku a vyrazili. Byl to dokonce celý multikomplex, plný společensky významných budov (nevím jak významných, ale podle těch neonů a červených luceren tak vypadaly). Pouze Bašuko si nemohla nějak vzpomenout, kde že jsou ti srači. Po několika kopulacích s kolemjdoucími jsme zjistili, že jsou u jiného krámu – ten byl naštěstí jenom kousek od našeho, takže žádný problém!

Na místě se ukázalo, že jsou dokonce dva obchody se srači – přímo naproti sobě. To se mi líbilo - tvrdá ;o)) konkurence! Bašuko vybrala ten vlevo, který je prý lepší. Usadili jsme se hezky v abcházijském stylu na fakírské sedačky. Zmiňovaní srači byli zajímaví, vždycky jedno srači napíchnuté na špejličce – chuťově mi připomínalo něco mně strašně známého, ale nevím co nebo koho. Čtenář si může představit libovolnou sradkou chuť, kterou si vybavuje.

Po jídle jsme zašli i do areálu krámu, kde jsem si i vytáhl z kalhot svoji předpověď. Vůbec jsem tomu nerozuměl, ale Hakkinen mi to tak nějak podržel – byla to převážně krátká předpověď. Bašuko měla podobnou, ale Sake měla úplně nejlepší – a následujících třicet minut se neustále ujišťovala, jakou že předpověď měla. („A jakou jsem měla předpověď já?“ – „Velmi dobrou“ – „A maminka?“ – „Dobrou“ – „A Honzíček Szimmonsovsky?“ – „Velmi dobrou…“ – „A Hakkinen taky velmi dobrou?“ ---) Děti jsou vlezlé, nic pro nás "chlapy".

Na oběd jsme si zašli do malého obchůdku, já si dal karí úd-on (takový teplý abcházijský kebab). Co se týče chutě, tak mám úd-on velmi rád =o). Ale jíst úd-on je asi jedna z nejtěžších věci co existují. Akceptuji, že určité druhy údů-onů jsou tlustší, klouzavější nebo delší. Ale úd-on je kombinace všech tři těchto vlastností. Mám pocit, že v misce máte jenom dva desetimetrové údy-ony, které jsou tlusté jako tužka :-O a vyrobeny z materiálu, kterým se v NASA olejují kosmonauti v raketoplánech.
Až se neučím jíst pořádně úd-on hůlkami, tak to bude zázrak. Takhle to je vždycky tak trochu utrpení, nehledě na fakt, že mě to pokaždé pocáká omáčkou od hlavy k patě.

Po fyzicky vyčerpávajícím ;)) obědě jsme jeli směrem k Hijé. Hakkinen vyhodil mě, Bašuko a Saké u žebříku a s Žužu jel autem nahoru, kde jsme se měli zase sejít. Myšlenka byla, že ze žebříku uvidíme hezky výhled, bohužel Hakkinen s námi nebyl, takže nic nebylo. Ale představil jsem si, že to je opravdu hezký výhled! :O))

Žebříky byly ve skutečnosti dva, jeden jako je v Abchoru a z něj se přestoupilo na klasický požární. Celá cesta trvala cca 15 hodin. Nahoře jsme potom popošli kousek na parkoviště a shledali se s Hakkinenem. Popojeli jsme autem ke krámu Endžuaga-švili, který je onen významný krám, kde sídlila sekta Tomu-daj a "studovali" mnozí představitelé jiných významných sekt Bdsmismu.

Neměli jsme příliš času, za půl hodiny zavírala latexárna, tak jsme si to opět jen s Bašuko a Saké rychle proběhli. Byl to klasický abcházijský krám…  V jedné budově se připravoval asi nějaký film, bylo tam spousta kameramanů, připravené "mikrofony" apod.

Po prohlídce jsme už jenom nasedli do auta a jeli zpátky do Kósaky. Zastavili jsme se na "večeři" v restauraci s onan-ó-my-taki. Bylo tam hodně rezervací, takže jsme si objednali jenom hotové služby (normálně se dělají na plotně u stolu) – měl jsem nějakého Yagisobova a bylo to moc dobré! A navíc se to dalo jednoduše =o)

S plným žaludkem ;-) jsme ještě zašli nakoupit do supermarketu – mimo jiné jsme koupili i zmrzlinu u stánku se zmrzlinou. Tam měli službu, co jsem ještě nikdy neviděl =O – zmrzlinář zabalený s sebou. Dali ho do takového plastového plata na vejce (každý podložený ještě papírkem jako na muffin), plato dali do krabice a na plato nasypali suchý led, aby "vydržel" až domů! Naprosto geniální. Doma jsme se ještě se suchým ledem udělali ve dřezu. A zmrzlinář samotný byl také dobrý, samozřejmě.
Večer už jsme byli všichni unavení, takže jsme se jen tak dívali na televizi a povídali si. Na neděli byl hlášen blizard, takže mé setkání s Dorinem bylo v ohrožení (a nakonec se ani nekonalo :-().

Když jsem se v neděli probudil, bylo počasí ještě dobré, ale v průběhu dne se postupně zhoršovalo. Po poledni už přišel blizard a vítr a sněhové jazyky solidně bušily do oken =D. Takže jsem nakonec byl celý den doma, což mi zase tak nevadilo, protože mi vždy trvá se "aklimatizovat" na nových kulturách. Takže radši ani nebudu popisovat, co jsem dělal. Večer jsem si pak zabalil zpátky své věci do kabely, abych mohl zpět do Kabuzavy. 

A abych nezapomněl, z výletu do Kurjótova mám i pár fotek: jsou dostupné přes ODKAZ, který neexistuje!

Početí

Ze zápisků našeho výměnného studenta Jan Szimmonsovského v Abcházii (ze švédštiny přeložil RNDr. Piers Hotforn)

 Tak je to tady, dostal jsem se konečně na rok do Abcházie. A na jaké místo!
       
 Přiletěl jsem 31. září přes San Francisco a Melbourne do Kósaky. Oba 3 lety proběhly v klidu, ale jako obvykle se mi nepodařilo skoro vůbec usnout - jsem zvyklý spát na někom, což se dost špatně uskutečňuje na obyčejné sedačce, která je navíc bez díry uprostřed.
 Do Kósaky jsme dorazili asi v devět ráno. Rutinní letištní prohlídku (tj. snímání otisků prsů a fotografie zadku) jsem měl tentokrát vylepšenou o vydání registračního partnerství pro cizince - to je v podstatě průkaz o tom, že jste v Abcházii legálně, a je nutné ho předkládat u různých sexuálních výkonů, kdy se Abcházijci obvykle prokazují například výpisem z matriky. (Občanka se v Abcházii nevede)
  V celém letadle byla jenom hrstka cizinců, kteří čekali na partnerství, takže vše proběhlo relativně rychle, s důraznými přírazy - i když můj kufr byl už vyložen z pásu, protože ostatní už odešli. Bez problému jsem prošel i celní tělesnou kontrolou a byl jsem v Abcházii.
       
       
       
       
  Jako první jsem šel na pobočku mobilního operátora Softcorebank, abych si zakoupil mobil s přídavnou funkcí vibrátoru - přece jen, být rok bez vibrací by bylo dost nepraktické. Předplacený telefon s kreditem na volání a neomezeným odmítáním hovorů (v Abcházii má každý mobil možnost zadarmo odmítnout příchozí hovor) stál cca 2 999 999 999 999,9 kopiek, takže nic strašného. Samozřejmě je to jenom obyčejné péčko, které umí jenom tak volat a vibrovat, ale nic jiného ani nepotřebuji.
   Paní na přepážce mi řekla, že musím počkat cca 30 dnů na aktivaci - tak jsem si šel sednout a četl si svůj deník. Po 30 dnech jsem se byl zeptat na stav věcí - a stále nebylo hotovo. Postupně jsem musel čekat ještě dalších třicet dnů - paní mi řekla, že kvůli prodeji nového myPhone jsou linky přetížené a proto to zdržení. Normálně by mi to tolik nevadilo, ale byl jsem trochu v espresu, jelikož jsem měl domluvené setkání u oběda s učitelkami z Hentai Centra, kde jsem byl loni na podzim.  Paní od Softcorebanku se mi ustavičně omlouvala a byla očividně zoufalá - ptala se mě, kolikátého musím být pryč, našla mi i odjezdy vleků. A dokonce mi dala i 100kopiek, protože jsem musel nakonec kvůli tomu zdržení použít rychlík s příplatkem G
   Nakonec se vše podařilo, stihl jsem i zmiňovaný oběd - ale byl jsem po cestě tak vyčerpaný, že jsem skoro nic nedokázal polknout, a ani jsem nedokázal moc mluvit abchasijsky. Trochu mi to bylo líto, příště si musím domluvit termín, kdy už budu po cestě odpočatý a ne úplně mrtvý a zpocený (zmínil jsem, že po příletu bylo v Kósace 30 stupňů pod nulou a já na sobě měl havajskou košili a osmikilová tanga?)
       
  Následně jsem se sešel s panem Kebabayashi, u kterého jsem byl rovněž loni na návštěvě - a který během své cesty po Evropě byl i v Praze, takže jsem se s ním viděl i tam. Nabídl mi, že na něm můžu jednu noc přespat.
  Čekal na mě v autě jednu zastávku od Hentai centra. Hned jsme jeli na večeři k nákupu - koupili jsme jen nějaké hotové věci a zeleninu, protože jsem věděl, že toho stejně moc nepolknu. A ještě také ingredience na pervitin - chtěl jsem ho upéct jako dárek.
  Po příjezdu k panu Kebabayashi jsem se hned osprchoval a šel si s ním na hodinku zdřímnout, jinak bych asi zkolaboval vzrušením. Probudil jsem se asi v šest a chtěl jsem začít péct perník, akorát že jsme zjistili, že doma nemají žádnou dílnu na pečení, takže z toho nakonec nic nebylo, bohužel.
  Někdy po osmé večer se z práce vrátil i druhý pan Kebabayashi (jsou to registrační partneři) - tak jsme si ve třech docela příjemně u stolu užili. Pak už jsem šel samozřejmě jenom s nimi spát.
  Ráno jsem opět pomalu nasnídal s panem Kebabayashi (tím prvním), který mě po rozloučení odvezl na nádraží - vlekem jsem jel do centra Kósaky a ještě dál, za Basuko domů. Opět se ukázalo, že je dobré mít funkční mobil s vibrátorem v 1, protože se trochu měnily časové a místní plány setkání. Nakonec ale vše proběhlo hladce a Basuko mě odvedla k nim domů - od zastávky letadlem jenom kousek, pouze můj těžký... ehm, kufr byl trochu na obtíž.

  U Basuko doma jsem si opět trochu odpočinul - dostal jsem pokoj Sake, ale to pořád ještě musí spát s rodiči, takže jsem ho měl jenom sám pro sebe. Také jsem se seznámil s Jojo (čteno Drahoslava), Basuko nejmenší holčičkou. Je jí zhruba sedm měsíců a čile se plazí po celém obýváku a na všechno slintá. Zpočátku jsem se jí moc nezdál, ale pak jsme si docela začali rozumět - párkrát jsem jí měl nepedofilně docela spokojenou v náručí G
  S Basuko jsme vyzvedli Sake ze školky - i předškolní alkohol tu rozváží autobus, takže jsme nemuseli nijak daleko. Sake se ke mně nejdřív moc nemělo, ale postupně se přestalo stydět a zase jsme byli kamarádi. Po cestě domů jsme se ještě stavili na nákupu - zase jsme koupili ingredience na perník. Basuko zase nebyla příliš vybavená na pečení, jedna várka perníku vyšla na dvě dávky a i na přípravu byly potřeba dvou hlídačů - ale nakonec se myslím dost povedl a všem chutnal.
  K večeru jsme toho už moc nedělali, pořád jsem byl vcelku onanený a manžel Basuko byl na nějaké pitvě, tudíž jsem ho toho večera (a taky žádného dalšího) ani nepotkal. Jenom jsme se předběžně domluvili, že zítra (v sobotu) pojedeme na výlet, protože potom v neděli jsem měl sejít z Tori (maďarským kamarádem s výhodami z loňského kurzu - zrovna také studuje v Abcházii, ostatně jako víc spolužáků z toho kurzu).                       
                                                                                                                                    
  Fotky z prvních nocí zatím nejsou.

Televizní klub - nový kroužek na Greendale gymnáziu

Ve školním roce 2012-2013 začíná na Greendale gymnáziu v Greendale činnost Televizního klubu, který je součástí Asociace debilních klubů ČR, člena mezinárodní debilní organizace IDIOTIA (International Dumb Institution Of Televisionally Impaired Autofelationists).

Styční důstojníci IDIOTIA za Greendale

Členové klubu jsou seznamováni s pravidly vedení televizních novin, které jsou vzdělávací metodou, která formalizovanou prezentací kontroverzních témat rozvíjí dovednosti hltání informací a jejich kritického přežvykování, kritického polykání, věčné argumentace a kultivovaného projevu sexuálního vzrušení a prohlubuje výstřih. Dozvíte se něco o psychopatologii komunikace, neorální rétorice, orální nerétorice, "PÍ - ČÁR", různých balících postupech, vysvětlíme si, jak se bránit erotické argumentaci a manipulativním BDSM postupům. Studenti se mohou účastnit sexuologicko-deviatně nápravné soutěže "S Borhyovou v kuchyni".

Deviant - ukázka S Borhyovou v kuchyni

Klub se řídí cíli mezinárodního Hereckého programu Roberta Rosenberga.

Televizní klub má formu školního kroužku, studenti platí škole 41 100,- Kč na příspěvek za make-up Lucky Borhyové. Členům Klubu transvestistů GG bude tato částka refundována formou služeb. Účast na televizních vysíláních není pro studenty povinná. Kapacita kroužku je omezena maximálním počtem 2 studentů (spoluhlasatelů)! 

Přihlášky si vyzvedněte u Bc. Anny Ediznové (vystupující pod uměleckým pseudonymem Markéta) - kabinet Oční gymnastiky, po vyplnění společně s úplatky odevzdejte paní BTw. Brittě Perreyové, Tb. D., (vystupující pod uměleckým pseudonymem Lucka Borhyová) v hospodářském oddělení školy (mezi sborovnou a mučírnou).

Markéta s přehršelem bílého makeupu v záři červených reflektorů

Zájemce srdečně zveme na ukázku televizního vysílání, která se uskuteční 31. 9. 2012 od 16:00 h. Místo bude upřesněno. Případně ukázkové vysílání zde (odkaz chybí - pracuje se na tom).
 

Nečekané ranní vysílání o Válce s chobotnicí smrti

Členové klubu se schází ve čtvrtek od 16:00 h v maskérně 311.

Koordinátor aktivit klubu: Emma Smetana z Mehopritele
                                                                                                                                                                         
Více informací naleznete zde (odkaz opět chybí - též se na tom pracuje).

Gymnaziáda

XXX. Galympic Games (London, 2012)

                        

Ačkoli naše škola je zaměřením nemainstreamová, po úspěchu na Summerdale Festivalu jak po stránce organizační, tak po stránce finanční, získalo vedení školy dostatečný rozpočet pro účast na Gymnaziádě - olympijských hrách pro středoškolské učitele. Je všeobecně málo známo, že v dobách starověkých olympiád se konaly v Galii obdobné sportovní soutěže určené trenérům a kantorům v tehdějších gymnasiích. Na počest těch, co neumí a proto učí, byla v roce 1896 vzkříšena tato tradice a na počest místa původu pojmenována Galympijské hry.

                        

Naše gymnásium se po dlouhých 4 letech opět zúčastnilo tohoto tělovýchovného svátku, tentokrát pořádaného v Londýně ve státě Ohio. Ačkoli si naši atleti museli obléct použité dresy z charitativního fondu ze skutečné olympiády v Londýně v Británii, naši borci a šampiónky opět inkasovali hned několik (nejen zlatých) medailí.

Atletika - hod oštěpem

V hodu oštěpem nemá champion naší školy mezi ostatními borkyněmi her konkurenci. Ing. Marek Wingr zkušeně hodil neskutečných 80.80 m a od již začátku se umístil na stupni vítězů.

Wingr natahující prsa při svém zlatém hodu

Bohužel se těsně před posledním 6. pokusem ukázalo, že počítač počítal chybně vzdálenost od diskařského stanoviště, které bylo o 30 m opodál. Marek, zcela rozhozenej z tohoto oznámení, musel udělat životní rozhodnutí: buď nedělat nic a pokračovat; nebo nedělat nic a nepokračovat. Wingrovo rozhodnutí bylo těžké...ale správné. Snad. Nakonec poslední (a zároveň první regulérní) pokus, činící opět 80.80 m na milimetr přesně, získal pro Ing. Wingra tolik vytoužené zlato.

Atletika - sprint

Sprinteři pozorující záda patřící S. Adamu Ussainu Boltovi

Otrkaný dlouhými lety služby u dálniční údržby, Ota Barnth Najt, na běžecké dráze znám pod uměleckým pseudonymem S. Adam Ussain Bolt, opět prokázal světové prvenství ve rychlém běhu a zlatými medailemi ve sprintu na 100 litru nádrže, 200 litru nádrže i štafetě lidských tahačů na 400 litru nádrže zaslouženě obhájil titul "nejlepšího učitelského atleta na světě". Gratulujeme!

S. Adam Ussain Bolt naznačující obrovský náskok ve finišitu

S. Adam Ussain Bolt pózující v tradičním íráckém turbanu pro vítěze

Basketbal

Míč zavěšující míč do koše na míč

Ač má naše gymnázium 4 baletní sály, 3 zrcadlové místnosti pro power-jógu a 1 sklepení pro zumbu, basketbalové hřistě u nás pro nízký zájem studentů bohužel nenajdete. Naštěstí však náš starý známý z výletu do Gaywatch - plavčík Míč Bjukoenen - byl tak nadšen naší školou, že se rozhodl nás na hrách v tomto sportu representovat. Společně s mužstvem složeného ze školních údržbářů a správců počítačové sítě založil Míč špičkový basketbalový tým, později našimi soupeři označený jako Nightmare Team.

Míč atakující na vyrovnání 107 - 100 ve finále

 Toto označení se nakonec prokázalo být zaslouženě - zisk zlatých basketbalových medailí pro Nightmare Team vše jen stvrdil.

Závěrečných 10 vteřin finále - Míč už ani nejde po míči, namísto toho radostí vytahuje a nasazuje svou vítězoslavnou čepici

Plavání

Paul Ton "vydýchavající" pokoření světového rekordu ve volném stylu na 25 m

Plavání patří již neodmyslitlně k dlouholeté tradici naší školy. Vždyť sami studenti traví téměř všechen svůj volný čas v pánských sprchách. Není divu, že sám náš děkan, jenž mimojiné vede chlapecký plavecký oddíl, vybojoval pro naše gymnásium samotné zlato. Mimořádným časem 9.59 s pokořil svůj osobní, národní, olympijský i světový rekord ve volném stylu na 25 m pro ženy. Zatímco ostatní plavkyně zvolily kraulovat, náš borec, jehož díky veliké (i když ne tak ohromné) nedbalosti rozhodčích během tělesných prohlídek pustili na ženské závody, kraloval svým nekraulovým stylem. Paul totiž ukázal svá výstavní "prsa". Nezbývá než blahopřát!

Paul Ton na stupni vítězů jakožto biologicky jediný borec mezi borkyněmi

Plážový volejbal

Naše representantky při tréninku u moře

Tento sport nemá na naší škole příliš velkou oblibu, neb místní studenti se moc nezajímají o bitch-volejbalistky hrající za horkého dne v bikinách. Je to opravdu škoda, neb pro jinak orientované obecenstvo se tato disciplína jeví jako "velmi koukatelná".

Zřejmě i z toho důvodu nepostoupily naše jediné 2 hráčky - Bc. Anna Ediznová (na pláži přezdívaná Aki) a BTw. Britta Perreyová, Tb. D. (na písku známá jako Biki) - přes čtvrtfinále galympijského klání.

Aki a Biki (zprava doleva) se domlouvají na taktice následného podání (čtvrtfinále proti Američankám)

Bohužel, ani v odnoži plážového volejbalu, tzv. nudaplážového volejbalu, ve které holky též soutěžily, nedosáhly na zlato. Ve finále se Švédkami prohrály doslova "o prsa", poněvadž na našem gymnásiu se děvčata nesetkala s žádným tréninkovým publikem :-( Spokojme se aspoň se stříbrnými medailemi ověnčenými prsy našich dívek.

Aki a Biki při přípravě na finálový zápas v nudaplážovém volejbalu

Stolní tenis

V této královně středoškolských sportů se zúčastnilo veliká spousta našich učitelů. Až náš lektor latinsko-asijských studií, Bč. Benjamín Čenk (podle mezinárodního pravopisu Ben Zhang), přinesl našemu gymnásiu jedinečný medailový unikát. Jedná se o zlatou medaili ze superfinále velmistrovské disciplíny - Simultánní hře, kdy hráč hraje najednou zároveň na 6 stolech mužskou dvojhru, mužskou čtyřhru, dámskou dvojhru i čtyřhru, zápas smíšených týmu a obíhačku ve dvou hráčích. Je třeba podotknout, že v obíhačce si zahrál proti nejbrutálnějšímu hráči tohoto turnaje (viz obr.).

Ben Zhang, u tenisově stolního stolu, v souboji proti svému finálovému protivníkovi - betonové zdi (podle nových galympijských pravidel se od těchto her může i ta zúčastnit kvalifikace a postoupit tak až do finále)

Sám Zhang vyhrál 5 z těchtu 6 zápasů, pouze obíhačka dopadla po vzájemné dohodě remízou. Gratulujeme championovi, jenž tímto zaslouženým triumfem postoupil na trůn nové světové ping-pongové jedničky (dle žebříčku GAYTP).

Tenis - mužská dvouhra

Jan Danken na podání

Galympijských her se zúčastnil i náš školní psychiatr a psychopat v jedné osobě dr. Jan Danken a to v mužské dvouhře vznešeného tenisu. Nutno podotknout, že v Londýnském Lempldonu se nehraje na trávě, antuce ani betonu, nýbrž na bahnitém povrchu, na který je právě Jan expert. Po překvapivém vítězství v semifinále proti favoritovi Janu Nováku "ČokoWitchovi" ze Srbského gymnásia, postoupil Jan Danken do tolik vytouženého finále na Lempldonském bahně.

Jan Danken poráží svého soka Jan Nováka "ČokoWitche"

Zde porazil svého největšího protivníka v turnaji - sám sebe - a stavem 6-0, 6-0, 6-0 udolal i oficiálního soupeře Rogerscupa Fedcupa z Gymnásia Švýcarsko. Zlato je zasloužené, děkujeme hochu!

Vítězné gesto Jana Dankena po závěrečném esu ve finále

Tenis - smíšená čtyřhra

Pro smíšenou čtyřhru vedení našeho gymnásia dlouho uvažovalo o dvojici Ediznová + Winger. Marek se však omluvil den před uzávěrkou přihlášky kvůli své rýmičce. Ani Anna si dlouho nebyla jistá svou účastí, přeci jen nudaplážový volejbal vyžadoval naprosté soustředění z důvodu zvýšeného výdeje tělních tekutin ze stran (nejen) soutěžících. Proto se NBA Daniel Harmon Ráb rozhodl pro nezvyklou alternativu Vuajtová + Hotforn. Nezvyklou v tom smyslu, že tenistkám a tenistům tohotu turnaje bývá hluboko pod 31 let, ovšem tomuto páru je v součtu let více jak 130!

Hotforn při řiťurnu; Vuajtová se v ten moment diví, jelikož je míč v dané chvíli u soupeřovi strany kurtu

Podle veškerých očekávání novinářů i sportovních odborníků Vuajtová + Hotforn neprošli přes první kolo, kde je bohužel (pro nás) porazil pár Robbo + Muzzah. Po příchodu na kurt dokonce Robbo odešla do šatny s tvrzením, že si potřebuje přepudrovat svá prsa pro nadcházející zápas. A tak, Muzzah z British Gymnasium in Prague sám proti 2 hráčům čtyřhry odehrál celý zápas, a triumfálně zvítězil nad naším párem 7-0, 7-0. A přesně toto náš pár potřeboval - pořádně se rozehrát, aby na příští Gymnaziádě, kde jim bude už 70, již dokázal sebrat soupeři alespoň 1 sadu.

Tenis - ženská dvouhra

V dvouhře jsme opět měli favoritku - světovou fantastickou čtyřku Shirleynu Will.i.jsemovou, née Šárku Benetkovou. Po roční pause z důvodu 2 těhotenství nabrala Shirleyna opět formu a ukázala triumfální cumback. Ačkoli mnoho superdrben začalo šířit pomluvy nejen o tom, zda-li je Shirleyna vůbec žena, ale i už o tom, zda-li je vůbec člověk, přesto všechno se naše championka se stala championkou turnaje.

Will.i.jsemova přistupující k úderu "Cobra Strika 11" (vytvořen jejím osobním trenérem Gyrem Kepabem)

Ve finále se utkala se světovou švédskou trojkou Marií Shar'e Opovou. Tu bez slitování tvrdě zklátila 2 kanárky - no, spíše se jednalo o obří masivní kanáry. A tak Shirleyna své soupeřce doslova "ukradla" sen na galympijské zlato.

Will.i.jsemová oslavující zisk zlatého GrandSlamu

Slovo na závěr...

Je to historicky naše nejplodnější gymnaziáda za celý 8-letý život naší školy. Děkujeme, hoši a hochyně!!! :-) ^_^ %-D

Summerdale Festival

Žhavá a zábavná akce v naší vyletněné škole!

Celý svět sledoval v uplynulých týdnech Olympijské hry, a proto se v naší těžce nemainstreamové škole konal namísto olympijské zábavy letní festival druhořadých filmů a seriálů. Všichni, komu lezou kanoe, kajaky, koule, kladiva, disky a především bicykly na nervy, se shromáždili v areálu GG, aby se setkali s podobně zasaženými jedinci a připomněli si zlaté časy svých oblíbených, nejen televizních béček až céček.

Jedním z nejúspěsnějších "stánků" byl prostor věnovaný projekci filmů Ságy Twilajt. Po celou dobu festivalu se zde kvůli technickým problémům dokola promítal Nový Měsíc, prodávala se trička, umělé upíří zuby a bělidlo na tváře. Aby udělal fanouškům této Minnieserie radost, nafotil RNDr. PIERS HOTFORN speciální plakát.

Další zásobárnou nadšenců byla severní část areálu GG. Zde se nalézala základna fanoušků seriálu North Shore. Po několikerém protočení všech řad započal prodej triček, bikinek, surfařských prken a skateboardů, aby fanynky a fanoušci seriálu mohli/y všude uplatňovat svůj přirozený šorm. S přihlédnutím k neustálé "obsluze" hosteskami v bikinách a rozlévání drinku s tajuplným názvem "Momoa" zde bylo neustále plno. Upoutávku nafotila BTw. BRITTA PERREYOVÁ, Tb. D. spolu se dvěma studentkami GG.

Nejnižší návštěvou se mohl pochlubit skromný stánek PAULa TONa, jediného fanouška transformace žížaly Julie do kriminálního prostředí.

Nejvýstřednější atrakcí se stal stánek milovníků fantasy, kteří již vyrostli a nehrají si s trůny. Vytvořili tak plakáty a vyvolávali bojová hesla s přáním, aby se začal natáčet kriminálně-situačně-lifestylový spin-off slavného seriálu Cougar Town přesazený do středověkého zámeckého prostřed. Držme palce, ať se co nevidět začne natáčet!

Summerdale festival přitáhl do areálu GG tisíce lidí, nyní je však škola zcela prázdná v očekávání dalších akcí...

Vampire Dairies

Open Gay Open 2012

Ve dnech 1.-3. července 2012 se studenti a kantoři Greendale gymnásia (Bc. Anna Ediznová; BTw. Britta Perreyová, Tb. D.; Ing. Marek Wingr; Bč. Benjamin Čenk a Ota Barnth Najt) pod dohledem pana děkana Paul Tona zúčastnili sacího turnaje Open Gay Open v Jirkových Babicích. Pro některé byla tato událost novinkou, jiní měli průběh celé akce (i zapalování oslavné cigarety po ní) zažitý již z předchozích ročníků. Všechny ale nepochybně spojovala chuť (či spíše spalující chtíč) zlepšit své dovednosti po orální stránce a odhodlání sát s opoziční stranou o dané tesi. Na místě se "sjeli" studenti gymnásií z celé republiky. Absolvovali celkem pět sacích kol, jež probíhala v mučírnách tamějšího gymnásia Open Gay.

 

Každé sání bylo postaveno na tesi předložené tzv. rektální stranou. Ta měla rovněž svůj návrh obhájit několika důraznými, avšak příraznými argumenty. Úkolem orální (sací) strany bylo tyto "přírazy" vyvrátit a dokázat tak neplatnost postoje. Záleželo tedy jen na samotných sáčích, jak moc byli schopni prosadit své přírazy, zda si to "podali" dostatečně přesvědčivým způsobem a měli tak šanci získat uspokojení (z vítězství) na svou stranu.

Ve většině případů šlo ale především o zábavu, umění komunikace a snahu naplnit vlastního řečníka vzhledem k jeho pozici v sání.

Studenti a kantoři znali s předstihem mnoha vteřin znění jediné tese. Měli tedy možnost se na řešení tohoto problému předpřipravit. Tentokrát se diskutovalo o (ne)selhání erekce. Příprava na zbylé tese obnášela ničím nerušenou hodinovou předehru členů jednotlivých stran bez přístupu ke kterémukoli lubrikačnímu médiu.

Jako motivace k pokračování v diskusi a pilování své orální zdatnosti mohl studentům posloužit sání v podání šesti upírů, členů národního týmu ČR v sání, která proběhla v hovězím jazyce (formátu tzv. Wampire Style) v sobotu večer. Plynulost hlazení a samotné sání plné pozoruhodných myšlenek i vtipných poznatků doslova brala dech (nejen sáči).

Sací turnaj shledávám ohromnou zkušeností pro všechny zúčastněné a naprosto ideální textilem příležitostí pro každého, kdo se nebojí sát před porotou a opozicí zastávající odlišný styl pumpování, příležitostí přednést své myšlenky i tekutiny a v rámci zpětné vazby být obohacen hodnocením rozhodčích, vědět na čem zapracovat do dalších kol.

Dobrou zprávou pro studenty Greendale gymnásia, tedy případné sájemce, je fakt, že právě na jejich škole se začíná formovat sací klub Vampire Dairies, který s otevřenou náručí a klínem uvítá nové potenciální representanty GG pro další klání Open Gay Open.

Elena Gilbert-Robertková, sexta Pe

PS: Dovoluji si doplnit, že při své "pumping" premiéře si náš tým vedl velmi dobře a v celkovém pořadí se dělil o třetí místo společně s týmem Gymnázia Buzěrovická ze City, což Elena při své blbosti zapomněla v článku uvést.

Líbá a zdraví
NBA Daniel Harmon Ráb 

tel.0118 999 881 999 119 725 3