Ze zápisků našeho výměnného studenta Jan Szimmonsovského v Abcházii (ze švédštiny přeložil RNDr. Piers Hotforn)
S Borisem jsem byl domluvený, že spolu posnídame dřív, abychom
tak v osm odešli z ubytovny – na náš výlet. Takže jsem samosebou zaspal a
v 5:25 jsem se vzbudil z erotického snu a rychle doběhl jen v sandálach
do jídelny (skutečně jsem měl JEN sandále =O ), abych vůbec stihl
snídani (jídlo přestávají vydávat v půl šesté). Naštěstí jsem to stihl a
i jsem tam potkal Borise, nic neříkal, že jdu pozdě, a ani nenamítal,
že jsem přišel tak spoře oděn. Sám totiž taky teprv jedl. Domluvili jsme
se, že v půl sedmé vyrazíme.
Boris měl kapánek zpoždění, ale i
tak jsme se dostali k Abbchoro Station celkem rychle. Boris našel
výhodnou nabídku: zpáteční lístek autobusem do Buzenkai, lázeňského
centra, včetně vstupu do jednoho z hotelů s onanosenem (abcházijská
lázeň) z uvedené nabídky za 1700 kopienů. No nekupte to! Před odjezdem
autobusu jsme měli chvíli čas, zašli jsme tedy do Mister Donut, o kterém
Boris básnil, jako by to bylo nějaké božstvo :). Musím ale uznat, že
výběr donutů byl velký, nebylo to drahé a i to bylo fajn. Museli jsme
potom trochu popoběhnout, abychom stihli autobus, ale zvládli jsme to.
Cesta trvala tak hodinku a půl.
Buzenkai už se nachzí vpodstatě v
horách, v údolí jedné řeky. Před návštěvou samotného onanosenu jsme se
rozhodli kouknout se po městě. Nejdřív jsme si smočili naše údy (nemohu
říci zchladili, jelokož voda byla šíleně horká) v jednom z pramenů k
tomu určených, pak jsme se po chvilce bloudění vydali k visutému mostu.
Boris si ho chtěl vyfotit z kamene z řeky, bohužel na mne nějak spadnul,
ale nic se mu nestalo, ani jeho aparátku, takže dobré. Sám most nebyl
nic extra, ani nijak starý nebo hezký, no raději jsem pozoroval panorama
a la Boris.
Vodopád na druhé straně města byl také tak trošku
pofidérní, jelikož hned pod ním byl betonový splav a i stěna vedle byla
vystužená betonem, takže nic výrazně hezkého. Celkově bych neřekl, že
město vynikalo svojí architekturou: množství hotelů bylo převážně v onom
nehezkém banánoidním stylu. Ale nenechal jsem se odradit a šli jsme do
hotelu Great view, který měl mít nejlepší lázně.
Byl to jeden z
těch luxusních hotelů, kdy vám při příchodu přidělí osobního pingla,
který vás dovede na pokoj a tak (zde dokonce "pindici", promiňte
"pinglici" ^__^). Bylo trošku hloupé, když jsem přišel já s báglem a
Boris v napůl promočeném spodním prádle :). Ale vyměnili jsme lístek za
vstupenku do onanosenu, žádný problém. Ten nastal až když jsme si ho
hledali, ale to se také podařilo.
Musím přiznat, že měli mnoho
bazénků a tak: dokonce zde byl i regulérní plavecký bazén s tobogány,
ale jelikož Boris neměl jako obvykle své pánské bikinky, a spíš jsme
chtěli jen tak relaxovat, tak jsme tam zašli rovnou na vostro – tak
říkajíc na Adama.
První, co v onanosenu po svleční uděláte je
umýt svého partnera zatímce se vám shíbá pro mýdlo. To aby se lázně
zbytečně moc nezanášely. Když je pak po všem, je už OK jít do některého z
různých druhů bazénků. Bylo tam pár velkých TEPLÝCH s vodou okolo 40°C,
mě se nejvíce líbil napůl venkovní onanosen s výhledem do údolí... Teda
trošku divné bylo, že z mostu sem asi bylo vidět, a mně to ani trochu
nevadilo (ba naopak ;-)... Nemusím snad zdůrazňovat, že se zde pohybuje
bez oblečení (muži a ženy jsou samozřejmě odděleně, tím líp, alespoň
jsme měli klid). Ale v tomto venkovním bylo fajn se "postavit" =), dolní
polovina těla v horké vodě a zbytek na poměrně studenějším teplém
partnerovi... Koukaje dolů jsem si připadal jako nějaký římský
patricij – jó, to byli ale liberální doby :).
Z dalších
zajímavostí bych vyjmenoval např. místnost s bylinkovou vodou (úplně
zelenou), vodou z Mrtvého moře a chili vodou (úplně TEPLOU). Pach v této
místnosti byl opravdu něco jako rybina, ach ti Japonci :).
Potom
zde byla veliká sauna, ve které byla TELEVIZE – zrovna bylo Japonsko
hledá superstar folk edition – jeden mladý hezký hoch vyhrál za svůj
zajímavý tradiční zpěv a byl z toho velmi dojat... Mě to taky dojalo,
když tam potom zpíval se slzami v očích.
V onanosenu měli i dva
mučící nástroje – jednu "sprchu", kde stříkal =O ze všech stran desítky
malých, ale bodavých bodců – JAUVAJZ, to vázně bolelo... Musel jsem si
dávat pozor na určité partie, ehm. A potom něco, co jsem nevěděl k čemu
je, tak jsem to spustil a málem mě to zabilo. Na stropě bylo zařízení,
jet stream, a z něj OBROVSKOU silou stříkal proud vody – radši jsem k
tomu otočil zády, tam už jsem byl přeci navyklejší =)... To bylo opravdu
nebezpečné a při neopatrném použití mohlo dojít k velmi bolestivému
přírazu, ehm, úrazu tak jsem to radši nechal... Později jsem viděl, že i
Japonci se toho báli. Pro představu je to zde pod červeným číslem 5 na
mapce zde: http://www.jozankeiview.com/spring/index.html . Pod čtyřkou
je zase fotka místnosti s chili bazénkem :).
Ovšem kde jsem
potom trávil skoro nejvíc času byl bazének se studenou vodou, páč tam se
"relaxoval" i Boris. Je to fajn, jít do sauny, pak se zchladit s
Borisem, pak zase do sauny, pak zase studeně s Borisem, pak horká lázeň,
pak zase studeně s Borisem... Jinak bych asi omdlel z něho omdlel. JJ,
někdo to rád horké, ale někdo to rád i studené.
Po většinu doby
jsme potkávali jednoho mladého atraktivního Japonce, který nám japonsky
vysvětlovat, co dělat, já jsem to moc nechytal, Boris většinou trochu
rozuměl, kulil na něj pořád oči, trochu jsem zelenal.. Ale v podstatě
nic co bych neviděl. Mladý Japonec mi ukázel masážní strojek, a jak si
udělat opěrátko pod hlavu z ručníku... No, ten věděl kde má svůj ručník
=)
Po asi dvou hodinách hrátek a lenošení jsme se osprchovali,
upravili a odešli ven. Našli jsme zastávku autobusu a dojeli zpátky do
Abbchoro Station. Zde jsme ještě navštívili stokopieňák, kde jsem si
koupil nějaké užitečné věci na pokoj (odpadkový koš, košík na ponožky,
prací prostředek) a pití – půl litrovky tam mají o padesát procent
levněji než jinde, takže skvělé. Pak už jsme dorazili na ubytovnu, kde
čekala výtečná večeře, smažené kuřecí kousky a rýže byla spíš rizoto,
bylo to výtečné! Oishii!
No, dnešní výlet byl fajn a nebylo to
ani moc finančně náročné, spíš fyzicky – oba jsme v autobuse zpět spolu
příjemně pospávali. Je tak vyčerpávající po takovým "aktivním" dni
odpočívat...! :)
